Výlet do Istanbulu

Abychom se na dovolené v Bulharsku jen nepovalovali na pláži, tak jsme s manželem vyrazili na výlet nabízený cestovní kanceláři, a to do Istanbulu. 




Na úvod pár slov k samotné cestě. Pokud pojedete na tento výlet organizovaný z Bulharska, tak se připravte na fakt náročnou noční cestu autobusem. Vyjíždí se až v pozdních nočních hodinách (desátá večer), kolem jedné - druhé hodiny ranní se dorazí na hranice s Tureckem, a tam se musí z autobusu vystoupit a dojít si pro razítko do pasu (pozor, do Turecka jen občanka nestačí). Takže ten, kdo měl to štěstí a v autobuse po nástupu usnul, tak měl následně smůlu. Protože my jsme neměly na hranicích žádné fronty / zácpy, tak jsme museli asi 120 km před Istanbulem zaparkovat na velkém parkovišti a zůstat tam 2 hodiny (jinak bychom v Istanbulu byli moc brzo - v 5 ráno, což se nikomu nechce). A zde nastal VELIKÝ problém. Autobus vypnul motor a tudíž i klimatizaci. To vlhko v autobuse se nedalo vydržet. Tak jsem šla ven do obchodu vedle a dokonce si i vyhlídla kobereček v ženské místnosti pro modlení (hned vedle záchodů), ale nevěděla jsem, na kterou stranu se musím při "modlení" (spaní) otočit, tak jsem nakonec do toho nešla. Usnula jsem nakonec vyčerpáním až někdy kolem 5.-6. ráno. Což znamená, že jsem prospala celou asijskou část Istanbulu, tak bohužel k té nic nepovím :-) 

A vraťme se teda k Istanbulu :-)    Je to jediné město, co je zároveň v Evropě a Asii a tyto dvě části rozděluje úžina Bospor. Za jeden den se toho nedalo stihnout hodně, takže my jsme se s manželem zaměřili na to nejdůležitější :-)    (Jinak, cestovky nabízejí výlety buď na jeden nebo dva dny - rozdíl v ceně je minimální (pouze hotel asi za 30 eur) - jenže my jsme byli u moře na týden a trávit 2 dny z toho výletem byla škoda.)

V 7 ráno jsme vystoupili z autobusu a naše průvodkyně nás provedla po staré části (evropské části) města. Viz foto výše. Následně nám něco povídala o Modré mešitě (Mešita Sultan Ahmed), o lázních a o chrámu Hagia Sofia. 

Modrá mešita - zvenku vypadá krásně. Protože jsme přijeli do Istanbulu v pátek, tak dopoledne jsou všechny mešity zavřené (jsou povinné modlitby) a pro turisty je vchod tedy až od 14.30. Proto jsme se jen podívali zvenku a vrátili se k ní až později. 



Mimochodem, v Istanbulu je spoustu dalších známých mešit (vstupy do všech mešit jsou zdarma). Akorát tahle je asi nejvíce zapamatovatelná. "Modrá" je protože zevnitř je výzdoba do modra a měla by připomínat oblohu. 

Hagia Sofia, aneb chrám Boží Moudrostí. Zvenku se mi teda moc nelíbil :-)  Původně to byla (křesťanská) bazilika, později ji nechali předělat na mešitu a teď je to tedy taková směska. A od roku 1935 slouží jako muzeum. 



Vstup do mešity je 30 tureckých lir (což je asi 10 euro). Protože se mi nechtělo stát tu dlouhotáááánskou frontu, tak jsem přepadla na ulici nějakou tureckou průvodkyni, jestli náhodou nemá odložené nějaké lístky. A měla!!! Jen jsem musela narychlo rozměnit 100 tureckých lir, co mi vydal bankomat, protože brala pouze přesnou částku (60 lir za 2 lístky). 

Vevnitř je chrám obrovský. Můj šálek kafe to ovšem nebyl :-)  Jsem ráda, že jsem v chrámu byla, ale teda čekala jsem od něj víc...







Pak jsme se rozhodli vydat na oběd. Průvodkyně říkala, že je tam plno restaurací, co nabízí menu za pár euro (polévka, jídlo, dezert), ale my jsme měli tak velký hlad, že jsme nechtěli nic hledat. A zároveň jsme chtěli sedat venku na pohovkách :-)  Takže jsme našli první sympatické sezení, následně jsme viděli nálepku "recommended by Trip Advisor" a bylo rozhodnuto. Dali jsme si kebaby a colu :-)   



A na dezertík jsme se vydali jinam. Už po ránu s průvodkyní jsem si všimla reklam na kavárny na střechách budov. 



A stálo to za to. My jsme byli pouze v 5. patře, ale ten výhled stál za to!









A i dezertíky byly úžasné. 



Vevnitř v kavárně mě zaujal jejich lustr. A už tehdy jsem si začala říkat, že přivést z Turecka nějakou tu lampu by nebyl špatný nápad. 



Pak jsem na chvilku zavítali na Velký Bazar - potřebovali jsme někde být asi hodinu než se otevřou mešity i pro turisty. Přišli jsme na místo něco před 14. hodinou. A už v tu chvíli tam byla plno turistů! Nebyly ovšem nikde žádné šipky, kde je vchod a kde není, tak všichni nejdříve stáli u hlavního vchodu. Pak nás všechny seřvali, že tohle je vchod / východ pro věřící a že turisté musí jinam. Tak jsme se přesunuli. A to docela včas. Stáli jsme docela daleko od vchodu, ale když jsem se pak otočila za sebe, tak jsem zjistila, že stojíme tak v 1/10 :-) (což vůbec nebylo špatné!)   Až konečně začali pouštět (asi v 14.40), tak fronta šla docela rychle. 



Kombinaci oranžové s modrou prostě nemám ráda :-) Takže jsem zas nebyla nějak nadšená...







Do kabelky s sebou doporučuji ponožky!!! Před vstupem se totiž musíte zout!



To volné místo - to je místo pro věřící, kde se modlili. Turisté tam nesměli. 



A ještě se vrátím zpět k oblečením do mešity - musíte být zahaleni. Pokud s sebou nic nemáte (anebo pánové mají šortky nad kolena (pod kolena nevadí), tak vám zapůjčí zdarma šátek. 



No a po prohlédnutí Modré mešity jsme se vydali opět do Velkého Bazaru :-)   O něm a také o tom, co jsem si nakonec přivezla z Turecka příště :-) 



A vlastně ještě jedna věc - už cestou k autobusu jsem neodolala a koupila si čerstvě vymačkanou šťávu z granátového jablka. To bylo tak kyselý!!! :-) 



Pokud jste byli v Istanbulu, co se vám tam nejvíce líbilo? :-) 

S.

Komentáře