"Snad jednou budu máma..." III. IVF

Zase hned na začátku napíšu, že tento průběh sepisuju již zpětně. Jsem nyní těhotná a začátek cesty si můžete přečíst zde a zde.

Na samotné IVF vás připraví lékaři, bohužel ale nikdo vás nepřipraví na to, jak vám bude psychicky. Nikdo vám neřekne, jak se budete cítit, když to nevyjde. Ačkoliv si můžete říkat, že vašeho chlapa perfektně znáte, reakci na neúspěšné IVF odhadnout neumíte.

Po prvním neúspěšném IVF jsem si nějak pořád nechtěla připustit, že to nevyšlo, ačkoliv moje doktorka mě na to připravovala, že v mém případě to opravdu na poprvé nemusí vyjít.. Již po třech dnech jsem měla šílené křeče a na to po pár dnech jsem začala krvácet, ale pořád jsem se snažila si namluvit, že někdo při těhu přece krvácí a že to neva.. i když v hlavě jsem to samozřejmě chápala... Po tom, co mi zavolali z krve, že to opravdu nevyšlo, přijela jsem domů z práce, zalezla pod peřinu a brečela tak, jak jsem nebrečela nikdy v životě... nemohla jsem se uklidnit... nechtěla jsem věřit tomu, že všechny ty injekce byly nanic... Manžel ležel vedle mě a dlouhou dobu nic neříkal.. pravdou je, že pro něho to taky byl šok, on totiž byl přesvědčený, že IVF přece vyjde.. (ta inseminace mu připadala jako "nic", přece jen je to fakt sranda oproti IVF)... Když jsem se tak nějak uklidnila ohledně toho, že to nevyšlo, postihla mě hned další vlna paniky, a to ta, že mě manžel opustí, protože přece k čemu mě potřebuje, když mu ani nedám dítě a vím, že dítě chce.. To víte, že mě uklidňoval, že by se to nestalo, ale v danou chvíli s tím pocitem nic neuděláte.. V případě neúspěchu vám to s psychikou zamává hodně (počítejte navíc s tím, že dostáváte dost velké dávky hormonů...), tak je opravdu potřeba to probrat s partnerem, aby na to byl taktéž připravený (a ne, neberte to jako samozřejmost, jsou to chlapi!!)..

Po tom, co jsem byla 3x na inseminaci a ani jeden pokus nebyl úspěšný mi lékařka řekla, že už nemá smysl na nic čekat a musíme jít do IVF, že na mě inseminace působí naprosto stejně jako normální pohlavní styk, a to mému tělu k otěhotnění bohužel prostě nestačí.

Zkratky, které se budou v článku používat →
IVFin vitro fertilizace, tj. oplodnění ve zkumavce, tj. umělé oplodnění
CAR = centrum asistované reprodukce
SPG = spermiogram (v článku nepoužito, ale někdo to používá, tak aby bylo jasno :D)

Vzhledem k neúspěšným inseminacím jsem byla dost zdeptaná, a když mi doktorka ukazovala na vytisknuté prezentaci průběh IVF, tak jsem byla jako v mlze a přímo u ní se zhroutila. Brečela jsem tam přes hodinu, naštěstí moje doktorka je dost rozumná a lidská, v klidu prezentaci zavřela, všechno mi vysvětlila sama a domluvily jsme se, že si užiju Vánoce a svátky, a od nového roku se vrátím a budeme zkoušet. Článek jsem následně napsala zde.

Hned v lednu se vyřídila žádost na pojišťovnu - za nás všechno vyřizovalo přímo reprodukční centrum, nevím, jestli to tak funguje v každém. Každopádně jsem se ptala a bylo mi řečeno, že většinou nemají důvod IVF neschválit, ale samozřejmě do toho nevidím. Nám bylo IVF schváleno v průběhu dvou týdnu - tady upozorním rovnou, zase asi záleží na tom, jaké to je reprodukční centrum, ale když jsem šla na IVF podruhé, tak jsme žádost ještě neměli schválenou, ale tělo na tom bylo zrovna v tu chvíli dobře a odkládat jenom kvůli žádosti pro nás bylo hrozně nevhodné, takže jsme se s CAR domluvili, že za léky uhradíme plnou částku a až přijde schválená žádost, tak až budeme platit samotný zákrok, odečtou to od toho. Ale jak říkám, nevím, jestli to takhle jde všude.

Já úplně dopodrobna nechci psát, jaké jsem měla léky a dávky, protože to nemá smysl. Stejně u každé ženy je to jinak, musí to stanovit individuálně lékař. Já jsem měla u všechno zvýšené dávky, protože prostě moje tělo dost blbě reagovalo skoro na všechno - "normální" dávky nestačily. Ale tím, jak já jsem do toho CARu chodila delší dobu, tak doktorka už věděla, jak to se mnou je (a to je třeba důvod, proč by mě nevyhovovalo střídaní lékařů, jako v některých CARech).

Celý průběh je vlastně následující: 1. stimulace vaječníků, 2. odběr vajíček, 3. oplodnění vajíček a kultivace embryí, 4. přenos embrya/embryí.

Na stimulaci jsem měla Gonal a Menopur (ne naráz, v různých cyklech ;) a na Menopur jsem reagovala mnohem lépe.


Bacha na hyperstimulační syndrom. Na to by vás měli upozornit doktoři nebo sestřičky. Já jsem byla relativně v klidu, protože u mě tento syndrom moc nehrozil. Hodně neodborně a ve zkratce jde o to, že stimulace se "až moc" vyvede, takže vajíček je příliš, hrozí šílená bolest břicha, bolest vaječníků a další nešvary... Proto se také doporučuje přijímat hodně tekutin, nejlépe čisté vody, prý to pomáhá. Já jsem to moc neřešila a byla v klidu, protože u mě je dost bídný stav vajíček, takže jsme věděli, že k tomuto syndromu nedojde.

Co se týká samotných injekcí - já jsem si vše píchala sama doma.. Chápu, že to není pro každého a někdo si raději pozve sestřičku domů nebo někam dojede, ale já jsem prostě zvolila pro sebe "snadnější" možnost.  Je pravda, že u některých těch injekčních stříkaček ta jehla byla tlustší, a to fakt není nic příjemného.. Přiznám se, že párkrát se mi povedla "hodně pěkná" modřina, ale tak to prostě je a i kdybych měla IVF podstoupit znovu, tak to udělám stejně - sama. Ačkoliv občas to bolelo víc, tak na tu bolest hodně rychle zapomenete, je to chvilkové ;)


Po x určených dnech, co si pícháte injekce jedete na kontrolu do CARu. Tam vám řeknou, jestli už to stačí nebo vám stimulaci prodlouží - mně pokaždé stačily léky, které jsem měla. Mimochodem, to je také ten důvod, proč vám předem nikdo neřekne přesnou částku, kolik budete doplácet - záleží právě na tom, jak na vás budou působit léky a kolik jich bude potřeba.

Po kontrole vám řeknou, kdy si píchnout poslední injekci a většinou do dvou dnů jdete na odběr vajíček, tzv. punkci. To je přesně ten bod, kterého se některé ženy bojí - i já se poprvé bála. Odběr vajíček se provádí v celkové narkóze. Já jsem před tím nikdy v celkové narkóze nebyla, proto jsem se poprvé docela bála - kdyby mi někdo řekl, že "je to fakt v pohodě a neboj se", tak jsem klidnější... ;) Všechno probíhá fakt v klidu - přijdete, na sále vás sestřičky uspí - mně píchli anestezii do žíly a během vteřin jsem o sobě nevěděla ;), lékař odebere vajíčka a dále asi zase záleží na CARu. Já jsem se jednou probudila vlastně hned, co mě vyvezli ze sálu, podruhé mě probudila sestřička ;) Pociťujete malátnost, ale ta přejde. Důležité je, zda máte nějaké bolesti či zda krvacíte. Sestřička vás pošle na záchod, kde si právě zkontrolujete, zda nekrvácíte, já jsem ani jednou nekrvácela, takže vám přesně neřeknu, co se děje, pokud krev objevíte. Mě jen upozornili před "propuštěním" na to, že pokud by se nedejbože v průběhu dne krev objevila, tak buď se mám vrátit k nim nebo jet na pohotovost (byla jsem jednou na odběru v sobotu...). Dále mi změřili tlak a nechali ležet... Po nějaké době se objevil lékař, který mi rovnou řekl, kolik vajíček mi odebrali a předepsal podpůrné léky - pokaždé Utrogestan (snad každé ženě) a dále zase individuálně podle toho, co žena potřebuje.


Někomu dělají odběr vajíček jen s mírným znecitlivěním nebo vůbec, ale bacha, prý to bolí jako čert. Já si teď zaboha nemůžu vzpomenout, ale vím, že z nějakého důvodu mi doktorka jednou řekla, že buď počkáme nebo půjdu na odběr hned, ale bez narkózy, ale že mi to hodně nedoporučuje, že je to fakt šílená bolest.... takže tak...

Zatímco žena podstupuje odběr vajíček, partner musí dát sperma. Manžel to absolvoval v CARu, prý snad je i možnost to donést z domova, ale nám to přišlo zbytečné...

Další bod - oplodňování a kultivace probíhá za vaší nepřítomnosti v laboratoři. Zase, záleží na CARu, já jsem měla tu výhodu, že mi každý den psali na mail, jak to s embryí vypadá, někdo si musí volat. My jsme se rovnou dohodli, že chceme prodlouženou kultivaci, tj. 5 dní. Bacha, není to hrazeno pojišťovnou - pojišťovna hradí pouze 3 dny, my jsme ale pokaždé od doktorky měli doporučeno těch 5 dní, protože embrya jsou pak kvalitnější, projeví se i to, co se v prvních dnech neprojeví, tj. zbydou prostě nejsilnější! Ale někdo třeba čekat z určitých důvodů nemůže, takže zavolají, ať přijedete ten třetí/čtvrtý den.. Samozřejmě, smutný je, pokud se prostě nezadaří a není co trasferovat :( Mně se to naštěstí nestalo, ale soucítím s každou, které se to stane :( Znamená to, že si to celé zopakuje znovu :(

Určitě se vás také budou ptát, zda si chcete připlatit metodu ICSI (intracytoplasmatická injekce spermií) - nehradí to totiž pojišťovna. Jde o zavedení spermie mikropipetou přímo do vajíčka. Obvykle se to doporučuje párům s těžší poruchou, ale nechávají to prostě na vás. Stojí to dost peněz (cca 6-8 tis.). Nám to doporučeno bylo a my jsme za to prostě zaplatili, asi bych si vyčítala, kdyby ne - to je ta fáze, kdy už si říkáte, že spíš budete litovat, že jste něco neudělali/za něco nezaplatili a mohli jste mít jiný výsledek. Ještě teda upozorním na to, že někdo prý říká, že pokud partnerův spermiogram je v pořádku, tak někomu to nedoporučují, tak je pro info, u manžela bylo všechno skvělý, ale byl velký problém se mnou, ona se totiž metoda ICSI doporučuje i v případě, že ženě odeberou málo vajíček, takže nám ICSI doporučeno bylo. Myslím si, že si ale snad můžete i říct, že chcete třeba určitý počet metodou ICSI, ostatní ne... ale on ten červíček pochybnosti v případě, že se to nepovede bude, zda to třeba nebylo tím ;)

Posledním krokem je samotný embryotransfer - před každým transferem si nás vzal do parády přímo embryolog, vysvětlil, kolik embryí máme, zaznamenal, kolik chceme transferovat, zda něco chceme zmrazit a ptal se i na další věci - například zda chceme při transferu používat tzv. embryoglue (je to nějaké tkáňové lepidlo, které pomáhá přichytit oplodněné vajíčko ke stěně dělohy) - nám embryolog na férovku řekl, že tomu sám moc nevěří a že mu to přijde zbytečné, takže jsme to nedávali :D

Můžou se ptát i na asistovaný hatching - jde o to, že pomůžou embryu narušit obal a lépe se uhnízdit... ono někdy vám přímo řeknou, že je to super a že už "hatchuje" sámo. My jsme to ani jednou nevyužili, říkali jsme si, že už by té pomoci bylo až moc ;)

Pokud je vám přes 30 a nedaří se (nebo i mladší ročníky asi), často posílají i na genetiku, to nebyl náš případ, ale dělá se to... Tam bych doporučovala počkat na výsledky, protože platit za IVF a zjistit, že je něco špatně a že se tomu dalo zabránit je na nic :(

Prošli jsme si i transferem ze zmrazeného embrya. Bohužel se to neuchytilo, co tomu bránilo, těžko říct, doktorka mi říkala, že embryo nebylo nejlepší kvality + moje tělo to prostě neudrželo. Výhodou "zmrzlinek" je to, že si už neděláte injekce, ale platíte za rozmrazování těch svých (pokud teda nějaké máte..). 

Je hodně, ale opravdu hodně důležité mít důvěru ve svého lékaře. Pokud vám nesedne, tak dle mého nemůžete ani být psychicky v pohodě při jeho návštěvě. Já jsem měla na doktorku obrovské štěstí, plně jsem ji důvěřovala a udělala jsem jedině dobře. 

Dost mi pomohlo, když mi doktorka poradila, abych IVF brala jako léčbu, "nejen" jako způsob, jak přijít k dítěti...

Musíte samozřejmě počítat s většími výdeji za léky a zákroky, ale myslím si, že pokud opravdu dítě chcete, tak si spíše odepřete jiné radosti (třeba i dovolenou) a investujete do svého snu.

Jsem nyní těhotná, určitě napíšu článek o tom, zda se toto těhotenství nějak liší od "normálního, přirozeného", ale nikdo mi nezajistí, že další dítě (a to my chceme) půjde přirozeně. Bavila jsem se o tom s doktorkou, ta mi rovnou řekla, že prostě nikdo neví, tělo se může po porodu vzpamatovat a půjde to, nebo taky ne.. ale že rozhodně pokud chceme druhé, tak to nemáme odkládat, čím déle budeme čekat, tím menší budou naše šance. 

Ve skutečnosti bych ještě mohla sedět a psát, ale přijde mi zbytečné zahlcovat informacemi, kterých je i tak plný internet. Kdybyste něco chtěli napsat/zeptat se neveřejně, tak klidně napište na sororessa@gmail.com a ráda vám odpovím ;) 

A. 


Komentáře