"Snad jednou budu máma..." II. Inseminace

Nejprve bych chtěla poděkovat za všechny reakce na článek "Snad jednou budu máma..." ať už zde na blogu, na Instagramu nebo na mailu. Jsem ráda, že alespoň pro někoho je moje zkušenost přínosná. 

Dále hned na začátku bych chtěla napsat, že nad svým tělem jsem "vyhrála" a čekáme miminko, viz v prvním článku

Tuto druhou část bych chtěla věnovat hlavně inseminaci a tomu, co jsme zkoušeli na začátku, před tím, než muselo na řadu přijít IVF. 

Po tom, co mi moje gynekoložka pořád říkala, jak je všechno v pořádku, píchala mi na vyvolání menstruace Agolutin a neposílala mě na žádné testy, začala jsem být zoufalá.. A moje maminka mi dala číslo na nějakou jinou gynekoložku. Neodkládala jsem to a hned se k ní objednala.. Netušila jsem, že jdu do reprodukčního centra a že ta doktorka se na neplodnost specializuje. A najednou jsem seděla v té čekárně, připadala si jak Alenka v říši divů a ještě nevěděla, co všechno mě čeká a že právě začala cesta na dlouhou trať za vysněným miminkem...


Na první schůzku jsem šla bez manžela, byla to jen taková konzultace - jak dlouho nemůžu otěhotnět, co všechno jsme zkoušeli, základní informace o nás atd. Doktorka vypadala jako ten nejhodnější anděl. Byl moc příjemná, milá, sympatická a nebudila ve mně dojem, že jsem blbka, která se jen na něco stěžuje. Hned na té první schůzce mě doktorka prohlédla a vzali mi krev. Bohužel hned na začátku se zjistilo, že mám nějaký zánět v děloze - v hlavě se mi točilo "jak to?? vždyť jsem chodila k doktorce!!". Hodně jsem trpěla na kvasinkové infekce a moje bývala gynekoložka mi je prostě nikdy nedoléčila, což vytvořilo zánět.. Hned jsem dostala antibiotika a vyléčila to.

Dále mi vzali krev na nějaké základní testy a na jeden test, který se musí zaplatit, protože není hrazený pojišťovnou, a to je test na AMH hormon - hodně ve zkratce - hodnota hormonu říká, jakou zásobu vajíček žena má (samozřejmě, čím méně vajíček, tím méně času na přirozené početí...). Pro podrobnější informace si to prostě zadejde do googlu, tam je o tom hodně informací ;) U mě se bohužel zjistilo, že mám hodnotu poměrně nízkou, takže i přes nižší věk jsem opravdu nemohla dále nic odkládat a musela začít na dítěti aktivně pracovat. Pozor, tento test vám běžný gynekolog většinou nenabídne, takže si musíte zajít třeba právě do reprodukčního centra. Co mě ale překvapilo, tak to je to, že kamarádka byla v jiném reprodukčním centru než já a jí tento test ani nenabídli, takže pokud ho chcete, řekněte si o něj. 

Za pár dnů do centra dorazil i můj manžel na spermiogram. Přesně tak jsme zjistili, že on je v pořádku, takže se budeme více zabývat mnou. Samozřejmě, hodně lékařů řekne, že pokud je problém v chlapovi, tak je to o něco horší než když má nějaké potíže žena, ale v dnešní době už i chlapi se mohou víc léčit, jde o poměrně nový obor, a to andrologie, takže pokud má váš chlap nějaký problém, pošlete ho k andrologovi, ať to začne řešit.

Ačkoliv mi bylo hned nabídnuto IVF, nebyla jsem na to absolutně připravena, tak bylo rozhodnuto, že zkusíme inseminaci neboli IUI - zase ve zkratce jde o to, že v období ovulace ženě do dělohy zavedou katetrem očištěné spermie partnera a pak už jen čekáte...

Na každém tom "umělém" procesu je naprosto nejhorší čekání. Vy přesně víte, jaký den vás oplodňovali, tj. se snažíte podle toho počítat a dělat si testy. A nám to nevyšlo. A to jsem byla "podpořena" pregnylem, oestrogelem a utrogestanem. Měla jsem dost špatné folikuly a jejich kvalita se prostě blbě zlepšuje... 

Byla jsem také na testu průchodnosti vejcovodu - já jsem měla ten případ, kdy do mě "vpravili" kontrastní látku a na ultrazvuku sledovali průchodnost, ale jsou i jiné metody, jaká je nejvhodnější pro vás - to vám musí říct lékař. 

Vzhledem k tomu, že moje tělo opravdu fungovalo dost špatně, v průběhu "boje" jsem dostávala i dost hormonů - těch, které moje tělo nevyrábělo v dostatečném množství - nejvíce progesteron a estrogen. 

V průběhu jednoho ROKU jsme si prošli třemi inseminacemi a skoro každý měsíc, kdy se nešlo na IUI mi řídili ovulaci a měli jsme dané dny, kdy jsme prostě museli mít pohlavní styk. 

A tady je důležité říct moji hlavní příčinu neplodnosti - POLYCYSTICKÉ VAJEČNÍKY - svinstvo, které postihuje 5-10% žen. Příčina vzniku není známa, možnosti léčby nejsou. Je to vlastně syndrom. Najednou všechno "dávalo smysl", i když nic smysl nedávalo. Proč jsem nemohla zhubnout? Proč jsem neměla menstruaci? Proč jsem nemohla otěhotnět? Proč na mě nefungovala spousta léků? Proč? Proč? Proč?

Za ten rok jsme třeba zjistili, že moje tělo reaguje naprosto jinak než tělo většiny žen, byla jsem označena za dost nestandardní případ. Když doktorka mi dávala nějaký lék a očekávala dost jistý výsledek, a ten se nedostavil, byla hodně překvapena, ale nevzdávala to se mnou - a za to jsem jí hodně vděčná. Vyznala se, zkoumala to, dávala mi pořád naději. Upřímně přiznala, že je to o to složitější, že prostě na mě "prověřené" věci nefungují tak, jak mají, a proto musíme pořád zkoušet dál.

Měla jsem hodně velký problém s ovulací - nejčastěji jsem ji vůbec neměla, dále jsem měla "zaseknutou" ovulaci, ze které by se stala cysta, takže jsme tomu zabránili antikoncepci na měsíc, nejvíc mě překvapila dvojitá ovulace, kdy jedna skončila a hned začala další, aniž by se mezi tím dostavila menstruace.

Taktéž jsem si prošla biochemickým těhotenstvím - tj. těhotenství se ukáže na testu jako pozitivní (já viděla hodně (!!!) slabého ducha, vlastně jen takovou šmouhu, která ale stejně představovala naději), ale žena potratí dříve než je něco vidět na ultrazvuku. Většina žen, pokud si to právě nehlídá a nedělá testy, tak o biochemickém těhotenství ani neví, prostě to odezní s menstruací. 

Jak inseminace, tak veškeré testy probíhaly zcela bezbolestně, nemusíte se ničeho bát. 

Na co je určitě potřeba myslet a hlavně si o tom promluvit s partnerem je to, jak na vás budou působit hormony. Já dostávala takové dávky, že to se mnou neskutečně mávalo. Byla jsem přecitlivělá, kolikrát nepříjemná, necítila jsem se ve své kůži, přibírala jsem, což mi také na náladě nepřidávalo.. Měla jsem dny, kdy jsem prostě věděla, že jsem na facku, řekla jsem třeba něco manželovi a za minutu jsem se mu omlouvala, že jsem to tak nemyslela, že mě prostě všechno štve... Můžete si říct "to mám taky, když to mám dostat/dostanu", ale tohle je bohužel období, které přetrvává, není to pár dnů v měsíci.. já měla hormony nasazené pořád :(... 

Mimochodem, jasně že jsme zkoušeli na dva měsíce hormony vysadit, že by se tělo mohlo už vzpamatovat a po léčbě fungovat správně.. bohužel se tak nestalo a moje tělesná schránka prostě nespolupracovala...   

Pokud si to zadáte do vyhledávače a ponoříte se do problematiky polycystických vaječníků více, tak zjistíte, že každá to má trochu jinak. Někdo dokonce píše, že jí k otěhotnění pomohla inseminace. Já už jsem po roce snažení věděla, že musím na IVF.

Psychicky jsem na tom byla opravdu špatně, a na to jsem napsala tento článek. Doktorka mi ukazovala prezentaci, jak probíhá IVF a vysvětlovala, co všechno mě čeká. Po malé chvíli jsem pochopila, že ji nevnímám, že vidím zamlženě a bojuju se slzami - doslova jsem se v té ordinaci zhroutila. Řekla mi, že by mě strašně ráda potěšila pauzou, abych se srovnala, ale z lékařského hlediska to prostě udělat nemůže - nemůžeme čekat. Dohoda zněla jasně - užijte si Vánoce a v příštím roce začneme s IVF...

Samozřejmě, raději si to ověřte, ale pokud vím, tak stále platí, že pojišťovna hradí proceduru IUI celkem 6x. Většina léků se neproplácela. 


Budu ráda, když mi třeba napíšete svoji zkušenost, jakými testy jste prošli vy, zda to pomohlo/nepomohlo...? 

A. 

Komentáře

  1. Prošla jsem podobným a cele to trvalo skoro 5 let. Měla jsem snad všechny možné komplikace včetně velice silného hyperstimulačniho syndromu kdy jsem během par dnů otekla a malém se mi zastavil krevní oběh. Muselo se vše stoupnout než se aspoň trochu srovnam a zrovna v této době jsem otěhotněla naprosto přirozeně. Když se na to vše spetně dívám měla jsem ihned jít na IVF a na nic nečekat. Ušetřila bych si spoustu času a nervu. Držím palce a věřím že vše výborně dopadné!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tady musím říct, že jsem měla "výhodu", že jsem hyperstimulační syndrom mít ani nemohla.. já jsem na tom byla tak "bídně", že u mě to moc nehrozilo, takže doktorka ohledně toho byla v klidu... ale kamarádku to taky postihlo :(
      Bohužel já bych prostě přirozeně jen tak neotěhotněla, a pokud už nějakým zázrakem ano, tak bez lékařů bych to dítě nevynosila (určitě o tom napíšu v dalším článku ohledně IVF)...
      Taky si občas říkám, jestli jsem měla fakt rok čekat na IVF, ale faktem je, že já asi prostě nebyla psychicky připravená hned jít na takový zákrok a věřila jsem tomu, že se bez toho obejdu...

      Teď už naštěstí čekáme miminko, tak doufám, že se třeba tělo umoudří, a pak druhé půjde přirozeně ;)

      Vymazat
  2. Týmto som si ešte neprešla a obávam sa trochu toho. Ja som si vypýtala určité vyšetrenia a test na hormón AMH tiež máme za sebou. U nás je jediný možný problém a to moja imunita, ktorá vytvára protilátky. Na gynde mi povedali, že problémy s otehotnením neriešia, ale ponúkli mi všetky testy, ktoré mohli spraviť. Je mi ľúto, čím si si prešla. A koľko to všetko stojí, aj keď to človek rad zaplatí, je to dosť.
    Dúfam, že si tieto mesiace už užívaš 😊. Eva

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, výhodou je, že ve fázi, kdy se jedná o inseminaci, je tam skoro všechno (až na nějaké léky) hrazeno pojišťovnou, takže ve výsledku tohle zase taková pálka není.. Ale určitě bych doporučovala tohle už řešit přes reprodukční centrum, běžní gynekologové s tím prostě tolik zkušeností nemají...

      Vymazat

Okomentovat