Takový normální den 1

Jsem člověk, co miluje efektivitu. Již na střední škole jsem nechápala, jak někdo může po škole plánovat cvičení a nevzít si rovnou z domova tašku s věcmi. Vždyť - vrátit se po škole domů, vzít tašku a vyrazit na cvičení trvá delší dobu než si vzít tašku s sebou hned po ránu (i když je to o něco méně pohodlné),  vyrazit cvičit rovnou po škole, a pak domů. A nic neřeknu, kdyby si ti lidi nestěžovali, že nic nestíhají! :-)  


já v podání dcerky

Tak třeba minulý týden středa: 
  • V 5 ráno slyším, jak manželovi zvoní budík. V 5.15 otevřu jedno oko, dám mu pusu na rozloučenou a spím dál. 
  • V 6.40 zvoní můj budík. Do 7 ráno ho po 5 minutách posunuji. Vím, že to není efektivní. Ale protože vedle spí moje princezna, trávím ten čas tím, že se na ni jen dívám nebo ji drbu zádíčka. Taková ranní chvilka :-)
  • V 7 zkontroluji mobil. SMS: "šlo by vrátit autosedačky, co jsme vám půjčili? a to ideálně ještě dnes?"   Rychle si v hlavě přehraju, co mám dnes v plánu a dojdu k závěru, že obě autosedačky musím hodit do auta hned po ránu, jinak bych se pro ně musela vracet. 
  • Ranní sprcha a ostatní, vybrat si oblečení. Posbírat věci do tašky po pokoji (hlavně nezapomenout na papír, se kterým pak musím na poštu, klíče od bytu, co pronajímám, autosedačky, peníze pro uklízečku a pro sebe na pedikúru; cokoliv, na co se zapomene, pak komplikuje plány přes den). Pořád ještě spící dcerku vzít na ruce a odnést přes uličku rodičům na hlídání. 
  • V 7.30 vyrazím do práce. Cestou přijde další zpráva, že si autosedačky vyzvednou sami :-) Asi na to hodně spěchají. Volám nazpět, že autosedačky mohu hodit již teď, cestou do práce. Ještě, že jsem vyjela o 15 minut dříve, to je akorát doba, kdy udělám menší zajížďku a autosedačky vyhodím. 
  • V 8.15 jsem v práci, dělám si kafe a snídani, vyřizuji e-maily a píšu si plán toho, co budu muset udělat o 15-minutových pauzách, co budeme mít přes den. Jelikož dnes máme v práci školení. 
  • V 9 začíná a pokračuje do 17 hodin. Každou pauzu trávím vyřizováním toho, co jsem si dala za úkol ráno a zmeškanými hovory. K obědu si dávám jen salát - normálně je oběd "svatý" a mám na něj dost času, ale zrovna dnes kvůli školení se to nehodí. 
  • Normálně zůstávám v práci do 18 hodin, zrovna dnes ovšem v 18 hodin potřebuji již předat byt, který pronajímám. Tedy - nejpozději v 17.15 vyrazit z práce. Ještě, že jsem nedávno začala aktivně řídit a mohu všude autem :-)
  • V 18 jsem v bytě, a kupodivu ani nájemníci nemají zpoždění, takže předám byt, vše vysvětlím a utíkám před dům. 
  • V 18.15 se před domem potkávám s paní uklízečkou baráku. Jakožto osoba odpovídající za stav domu mám na starosti veškeré toto organizováni. Paní předávám výplatu + se domlouvám, co by měla udělat další měsíc navíc. 
  • Utíkám na poštu, abych na Czechpointu konvertovala dokument, abych ho pak mohla poslat na úřad datovou schránkou. A jak jsem tušila, jelikož klient podepsal prohlášení černou propiskou, paní na přepážce si myslí, že je to kopie. Nefunguje ani argument, že z druhé strany papíru je vidět protlačený papír a prosvítající barva propisky na některých místech. Nepomůže ani diskuse s vedoucí, kterou si nechám zavolat. Smutné, ale tady již nic nepomůže. Telefonicky sháním někoho, kdo mi dokáže po 18. večer konvertovat dokument do elektronické podoby, jelikož ho NUTNĚ potřebuji ještě dnes (další ráno již musí být v datové schránce někoho jiného). 
  • Po několika telefonátech se mi podaří sehnat vhodnou osobu, ale to znamená poslat ji naskenovaný dokument ve formátu obrázku, a ne pdf.  
  • Sedám do auta a letím domů, jelikož se to jeví jako nejbližší místo, kde je skener. Bohužel v mobilu nemám vhodnou aplikaci a uvolnit v něm místo na stažení něčeho dalšího se jeví jako náročnější úkol než udělat neplánovanou mezizastávku. Dávám si za úkol si obdobnou aplikaci (skener) stáhnout do mobilu v nejbližší budoucnosti. 
  • Doma naskenuji prohlášení, pošlu e-mailem a jdu pozdravit rodiče a dcerku. Stihnu se zeptat, co všechno dnes prováděli a dát si s dcerkou těstoviny. A už zase musím vyrazit. 
  • Na 20.00 jsem totiž objednaná na pedikúru a "týrání voskem". Zatímco tam sedím a mám nohy ve vaničce, konečně si užiju 15 minut klidu. Pak si povídáme o všem možném se slečnou pedikérkou, a pak kosmetičkou. 
  • Před desátou dorazím domů. Dcerka nespí, čeká na mě. Máme tak trochu "italský - španělský" model doma. Chodí se spát pozdě, abychom také trávily čas spolu. Tento čas dcerka dospává vždy další den mezi 15 - 17./18. hodinou, tzn. nemá spánkový deficit. Manžel ihned po své práci odjel na ryby, tudíž dnes se vrátí někdy až po půlnoci, a to nevím, jestli vydržím na něj čekat. 
  • Hrajeme si s dcerkou před spaním, pak koupací klasika, a pak ji pouštím pohádku. Protože dnes musím ještě dovyplnit papíry a poslat je spolu s konečně konvertovaným prohlášení do datové schránky někoho jiného. 
  • Za půl hodiny mám hotovo, ještě si zkontroluji, co mám v plánu další den (po obědě mám schůzku, pak další, a vypadá to dokonce, že zvládnu být doma již po 18. hodině!). Takže vše vypínáme, zhasínáme a jdeme spát :-)

Co vy a vaše denní rutina? :-)

S.

Komentáře