Bez práce nejsou koláče

Tuto sobotu bylo krásně, že ano? :-) 

Jenže my jsme měli jiné plány... Bohužel ne až tak příjemné: uklízet, leštit, sestavovat nábytek, atd. Když se nejedná o vlastní bydlení, tak mi neříkejte, že by vás to bavilo :-)   

A celou sobotu - jak jsem se dívala z okna a chtělo se mi strašně ven (a to už je u mě, co říct!), tak jsem měla v hlavě dvě linie příběhů:

1. Myslím, že to přirovnání bylo v knize Bohatý táta, chudý táta (psala jsem o ní třeba zde). Máte člověka, který pracuje od rána do noci, pořád se stresuje... - no a za to, pochopitelně, hodně vydělává. A pak máte dalšího člověka, který vydělává průměrné peníze, ale má hodně volného času, hodně koníčků, je pořád pozitivní... A otázka zní: kdo je šťastnější? :-) 

2. To vidím často kolem sebe. Jak někdo žije ten druhý příběh z výše uvedeného (tj. průměrný, nebo i nadprůměrný plat, hodně volného času, a tak). A pak to přijde - chcete něco mimořádného, a dovolit si to nemůžete - protože je sice fajn mít hodně volného času, ale pokud se nevyužívá rozumně, tak kromě té zábavy vám ani nemusí nic přinést. 





Každý víkend ke mně chodí jedna paní (uklízí v našem domě, ne u nás v bytě, ale naše dveře jsou otevřené) a brečí mi na rameni, jak mohla v mládí a v pozdějším věku promrhat takové peníze, které měla... Teď ji samozřejmě důchod nestačí, musí šetřit každou korunu, i ve svém věku musí chodit "po brigádách" a být vděčná za cokoliv, co jí kdo nabídne. Smutný příběh. A nejsmutnější je, že i když toho hodně obětovala svému synovi, tak ten o ni jaksi nejeví zájem. Těžko soudit, jestli to je způsobeno výchovou nebo něčím jiným, ale to není v tuto chvíli podstatné. Podstatné je, že si uvědomuje až teď, jakých chyb se dopouštěla. 

A pak další: když například dáme dohromady, na kolik dovolených za rok jezdíme. Nebo co nového jsme si koupili. Takovýýýých řečííí je potom kolem :-)   Nějak nikdo nevidí, kolik času a sil je za tím obětovaných.   Btw, článek o tom, jak šetříme v průběhu roku na dovolené jsem psala zde

Myslím, že tento článek píšu, abych si sama před sebou obhájila, proč jsme včera místo krásné romantické procházky strávili skoro celý den něčím, do čeho se nám fakt nechtělo :-)   A myslela jsem celou dobu na to, že stačí obětovat 2-3 víkendy, a pak z toho budu požívat požitky minimálně po další rok :-)   Z čehož plyne - nechci být ani jako ta první osoba z příběhu výše, ani ta druhá. Chtěla bych být něco mezi... Je dobré vědět, kdy je čas na práci, a kdy na odpočinek. 

A jak to máte vy? Víte, kdy je čas na práci, a kdy na odpočinek? 

p.s. Aby to neznělo až tak moc negativně, tak přes oběd jsme aspoň s manželem zašli na Running sushi, když už jsme měli dítě na hlídaní u rodičů a mohli se tak nerušeně věnovat jídlu ;-)

S.

Komentáře

  1. :) najít rovnováhu dnes není jednoduché. Ani třeba nemusíme k tomu přispívat my, ale leckdy se stane v životě něco, co neovlivníme a to je pak rozhodování za co a kdy utratit, jestli se věnovat rodině, nebo raději pracovat ne až tak naše rozhodnutí. Přeji aby si tu rovnováhu našla. Já si dala zase za cíl uvědomovat si plně, kde právě jsem a nepřenášet pracovní problémy domů a opačně. Užívat si každou chvíli.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat