Mám na to? Díl I.

V poslední době se mi už víckrát stalo, že jsem se musela ohledně něčeho rozhodnout a zjistit, zda si danou věc/zážitek můžu finančně dovolit či nikoliv.

Moje sestra již na toto téma psala článek Jak v průběhu roku šetří na dovolenou, tak dneska bych i já trošku přispěla moudry, jak se dá ušetřit ;) Ale protože toho mám víc, tak to rozdělím na díly ;)

Jsme s manželem příkladem toho, jak se krásně dají porušovat dané limity. Začalo to naší svatbou, kdy jsme si stanovili limit, a ten jsme dost rychle překročili, pokračovalo to u sedačky do obýváku, která nás nakonec stojí asi dvojnásobně víc, než jsme plánovali (i když zase tolik jsme se o tom nebavili) a naposledy jsme řešili líbánky/dovolenou, u které jsme limit překročili taktéž o dost. Jenže! Ano, může nás to trápit, ale netrápí, protože prostě si vždy všechno řádně rozpočítáme.. a o tom dále..

Základem je, že pokaždé, když se musím rozhodnout o větší investici, tak si sednu/sedneme, vezmu si tužku a papír a sepíšu si, kolik peněz právě mám, jaké nezbytné a neodkladné výdaje mě čekají a kolik si tedy můžu dovolit utratit, abych po zbytek měsíce nejedla suché rohlíky.

Další důležitou věcí je, umět si svůj nákup obhájit, ale pouze sobě, jiným to obhajovat nemusíte, jsou to vaše peníze. Každý si nákup dražší věci obhajuje jinak. U mě jsou to nejčastěji věty - "Zasloužíme si to". "Chceme to už strašně dlouho a konečně to můžeme mít." "Kdy jindy si to dopřejeme.."(v případě zážitků, které si třeba už s dětmi nedovolíme).. 


Musím upozornit, že pokud nám prostě propočty nevyjdou a věc/zážitek si dovolit nemůžeme, tak prostě nemůžeme, tečka. Na zábavu si peníze nepůjčujeme a v ostatních věcech se řídím heslem "mám na to - kupuju, nemám na to - nekupuju".

Od té doby, co platím hypotéku se moje kritéria značně zpřísnily. Ale pořád nemám pocit, že bych se nějak omezovala, je to prostě způsob života ;)

1. Jak už psala moje sestra, tak i já toto musím dát na první místo - jídlo v krabičkách. Ano, krabičkuju. A to platí nejen o obědech, to samé jsou i třeba snídaně nebo svačiny. Snažím se opravdu si nic nekupovat někde, ale vše si přinést z domova - vyjde to opravdu levněji. I jít pro svačinu do kantýny vás vyjde dráž než si ji přinést z klasického obchodu. (Nemluvím tu o případech, kdy třeba někdo kvůli svému postavení prostě nemůže brát obědy v krabičkách, i když i to je jen v hlavě.)


2. Stejně jako u bodu výše, je pro mě trošku nepochopitelná položka čaj/kafe z kavárny hned ráno. Ano, já chápu, že to vypadá mnohem lépe, když si zajdete na kafe do kavárny nebo vycházíte s papírovým kelímkem s logem kavárny, ale počítali jste někdy, na kolik do vyjde? Ano, tento drobný výdaj, třeba i jen 40,- Kč denně. To už je 200,- Kč týdně. A to mluvíme o klasickém espressu..a co takové latté...? A to ještě nějak pochopím milovníky kávy, co si potrpí na dobrou zrnkovou čerstvě namletou kávu..ale čaj? To je fakt tak těžké si ho udělat do termohrnku doma? A to jsou dneska fakt pěkné termohrnky! Každý den ráno chodím kolem Costa Coffee a pokaždé mě udivuje ta ranní fronta :D. A pokud jste fakt takoví pijáci kávy, proč si nekoupíte domů kávovar.. když si to propočítáte, tak sice počáteční investice je větší, ale vyplatí se to. Ale chápu, že jít a mít v ruce kelímek Costa Coffee/Starbucks atd. je dneska hrozně cool :D A ne, nemluvím o tom, kdy si jdete na kafe sednout s kamarádkou.

3. Nikdy jsem nechápala, kdy mi třeba známá řekla, že nemá peníze, je hrozně smutná, ale oblečení nakupuje zásadně v Calvinu Kleinovi a dražších značkách, protože podle ní levnější značky dělají strašné šunty.. :D A to asi ani nemusím říkat, že se jí zásadně vše líbí z nových kolekcí :D Nakupuju zásadně ve slevách. (Zase, nemluvíme o případech, kdy něco potřebuju opravdu akutně.) A čím jsem starší, tím víc přemýšlím, zda onu věc vůbec potřebuju. Třeba teď mám období, kdy uvažuju o miminku, tak si říkám, že jestli se mi to povede, tak stejně většinu oblečení na sebe nenatáhnu...a až se zase dostanu do formy, začne se mi stýskat po oblečení, které mám teď, takže nebudu chtít hned vše nové a budu si užívat pocit, že se dostávám do starých věcí. Pokud narazím na opravdu hezkou věc, tak prostě čekám na slevu, jestli není, tak si říkám, že mi to prostě nebylo přáno a najdu něco lepšího ;)


4. Všechno si zapisujte. Ale opravdu každý výdaj. I kdyby to mělo být třeba jen 15,- Kč za vodu. Prostě to pište. Na konci měsíce se nebudete tolik divit, kam vlastně ty peníze mizí. Po pár měsících zapisování začnete chápat, kam peníze mizí (pokud mizí :D). Jedna moje známá vydržela si zapisovat cca 4 hodiny, pak ji její seznam přišel odstrašující a přestala :D. Já si píšu výdaje už asi 3 roky a přesně vím, za co jsem svoje peníze utratila. 



5. Cvičím doma. Ale to není o tom. Výbavu jsem si nakupovala postupně. Nejdřív začněte cvičit s alternativami, pak uvidíte, zda vůbec třeba činky nebo kvalitní boty na běhání potřebujete. Protože zase, miluju, když si někdo nakoupí výbavu na sport, sportuje týden, pak na to zapomene, ale peníze už vám nikdo nevrátí. U sestry v článku jste i viděli, že ona chodila do fitka a na kolik to vyšlo. (Nemluvíme tu o případech, kdy domácí půda přestane stačit a potřebuje se přesunout do fitka kvůli váhám atd. ;))



6. Když něco nepoužíváte/nenosíte, tak to zkuste prodat dál. Přes Aukro, Vinted či jiné bazárky. Ještě na tom vyděláte. 

7. Dříve jsem si kupovala hodně časopisu. Dneska si koupím třeba Dietu za 40,- Kč nebo občas něco jiného, ale už fakt hodně občas. Po tom, co jsem si spočítala, na kolik za rok vycházejí všechny časopisy, které koupím, jsem si říkala, že jsem blázen, protože stejně většinou čtu blogy a některé časopisy jsem ani nestíhala číst. 


8. Přestala jsem kupovat krabičky "krásy" nebo s jídlem. Ladybox, Brandnoozbox atd. Měla jsem jistou dobu předplatné, ale zase, když jsem sesumírovala, kolik výrobků z těchto boxů opravdu využiju, nevyplatilo se to. Radši se podívám na jiných blozích a koupím si jen to, co opravdu potřebuju. 


Jak jste na tom s šetřením vy? Máte nějaké tipy? 
Brzy přinesu druhý díl ;)

A.



Komentáře

  1. suhlasim s clankom. v dnesnej dobe je velmi vela ludi, co si kupuju veci, ktore si nemozu dovolit, lebo ich skratk CHCU mat. a potom nastane problem ked nieco naozaj potrebuju a nemaju na to. (zdravotnu starostlivost, novu pracku, lebo stara sa pokazila atd). a problem taktiez je...ze ludia su uz tak zvyknuti na tie veci, ktpore vobec ale vobec nemusia mat, ze povazuju predstavu toho, zeby ich zrazu nemali mat za utrpenie. napriklad cigarety. clovek sa ma bez nich dobre, neumrie bez nich, ani sa mu kvalita zivota nijak s nimi nezlepsi. prave naopak. a tak isto je to napriklad so sladkymi limonadami. kedysi sme si (a u mna je to dodnes tak) kupovali kolu na vianoce a na sviatky. dnes si ju poniektori kupuju kazdy den. tych par sekund pozitku, ktore trvaju pocas pitia jednoducho nestoja za tu obrovsku stratu penazi a jedla. keby to dotycny nemal...tak pride sice o par sekund pozitku denne, ale daleko viac na tom ziska. a taktiez sa da setrit na telefone. nie, skratka naozaj nie je potrebne a ziaden vztah neutrpi tym, ak si dvaja nebudu kazdu chvilu posielat esemesky s textami o nicom akoze ako sa mas, co robis, lubkam ta, chybas mi atd. to su veci, ktore naozaj pockaju do konca pracovnej doby a potom si ich je mozne povedat osobne a zadarmo. naozaj to nie je potrebne vypisovat 30 krat denne. a ak partnera v ten den neuvidime staci pockat kym budem v ten den pri pocitaci a napisat to cez net - zadarmo. a taktiez - nie je nutne si na telefone platit kazdy den mobilny internet. ano, su pripady kedy sa inak neda (navigacia, alebo nahle potrebujem pozriet kedy mi ide autobus), ale na facebook, instagram a ine veci sa skratka da pockat. nie je nutne facebookovat pocas tych 20 minut medzi pracou/skolou a domovom zatial co sedim v autobuse a nemam dostupnu wifi. podla mna by si ludia pred akymkolvek vydavkom mali rozmysliet, ci danu vec potrebujem, alebo len momentalne "chcem".. a rozhodnut si, kolko tych "chcem" veci si mozem dovolit. resp. este nie je odveci sa aj zamysliet nad tym, ze ci ked odignorujem dnesne "chcem", ci bude trvat aj zajtra (o tyzden, o mesiac...), alebo ci si zajtra na tu vec, ktoru som dnes straasne moc chcela ani nespomeniem.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Souhlasím, nějaká ta rezerva by vždycky měla být ;)

      Vymazat
  2. Obdivuju všechny ty, kteří si dokážou zapisovat své výdaje. Prostě na to nejsem dostatečně důsledná a nedokážu to! Neznamená to pak, že o výdajích přemýšlíš skutečně neustále? Každopádně, ode mě je tato otázka na místě, protože mně osobně to občas trochu leze na mozek. Dokonce jsem začala na toto téma psát malý blog (budu ráda za návštěvu) a v posledním článku jsem si právě povzdechla, jak skloubit "naplno žít" a "šetřit". Při hledání podobných blogů jsem padla na váš sesterský, který je mimochodem moc prima!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkujeme za pochvalu blogu ;)

      A jinak asi ne, já musím říct, že na to v podstatě nemyslím vůbec :) Beru to tak nějak automaticky :). Jsem prostě zvyklá si brát účtenky, a to opravdu všude.. jasně, pokud si někde kupuju vodu za 10 Kč a nemám účtenku, tak si to večer napíšu do diáře, toť vše.. řekla bych, že to trvá tak pár týdnů, než si zvykneš, že prostě zapisuješ výdaje..

      Na Tvůj blog se určitě kouknu, díky za pozvání ;)

      Vymazat

Okomentovat