Výpověď? YES! Aneb, dívejme se na to pozitivně.

Možná jste zaregistrovali loni v létě rozhodnutí soudu o tom, že zaměstnavatel musí vyhovět rodičům se žádosti o zkrácený úvazek (například zde). 

Ale začnu víc zdaleka. 

Když jsme se s manželem poznali, tak z něj bylo cítit, že svoji práci má rád. I když tam trávil 10 hodin denně, tak prostě po práci šel pařit, ráno "čerstvý" do práce, atd. 

Časem se ale jeho přístup k práci měnil. Asi tím, že už to nebyl pařman, ale táta od rodiny. Neříkám, že člověk po narození dítěte má "zfotrnatět", ale pocit zodpovědnosti tam prostě je. A když například totálně unavený musíte denně jezdit autem, tak myslíte na rodinu, co kdyby... A tak. 

A navíc... můj manžel je skvělý táta. A měl pocit, že s dcerkou tráví málo času a uvítal by víc. 

Tak se rozhodl, že požádá o částečný úvazek. Samozřejmě s vědomím toho, že v nejhorším může zůstat doma na 100% úvazek, když to nevyjde :-) (ať si soud říká, co chce, tak víme, jaka je realita)


A výsledek byl poměrně čekaný / nečekaný. Nabídli mu náhradní místo, které by šlo dělat na částečný úvazek. To by si ale zničil pomalu, ale jistě zdraví. Tak si za dva dny v práci podali ruce a už tam nešel. Ano, čekali jsme, že tam asi ve finále skončí, ale takhle rychle jsme to teda nečekali. Ale co už. 

A víte co? Je to  ú ž a s n é!  (manžel se tak úžasně zatím necítí, protože je poprvé doma po asi 10 letech, tak si na ten pocit teprv zvyká)

Nemám strach, že by si nesehnal práci. My jsme podnikatelská rodina, takže i kdyby nenašel zaměstnání, vymyslíme vhodné podnikání. 

Teď je na úřadu práce. Již má vybraný rekvalifikační kurz. Díval se na obdobný kurz i předtím, ale dělat ho při zaměstnání a ještě za něj platit 50 tisíc bylo nepřijatelné. Teď ale po 10 letech by rád využil možnost a nechal si ho proplatit úřadem práce. (Berte to tak, že po celou dobu platit pojištění, neflákal se, a má zájem do budoucna pracovat... tím pádem to neberu jako "vydírání" státu. Navíc - když jdete na ten kurz, přijdete o podporu - něco za něco.)

Zrovna provádí rekonstrukci u mých rodičů (čímž jim již teď ušetřil dost peněz). Když jdu večer z práce, nemusím mít výčitky, protože vím, že dcerka je doma s TÁTOU. Když se vracím hladová, tak stačí napsat, ať mi nachystají večeři :-)    Když je zapotřebí něco zařídit přes den, není žádný problém poprosit manžela. 

Zkrátka, je to úžasné. Povídali jsme si s kamarády a najednou se zjistilo, že je plno chlapů, co chce zůstat doma s dítětem. Ale nemají možnost. 

Takže... Když jsem nedávno říkala kamarádce, že mám SUPER zprávu, že můj manžel dostal výpověď (i když to bylo ukončeno dohodou, není to důležité), tak se na mě dívala opravdu nechápavě, co je na tom tak super :-)    Ale ono to opravdu je, když se na do díváte pozitivně a nehledáte jen negativa.    (No jó, ať nejsem až tak pozitivní - musíme odložit naši zimní dovolenou u moře, ale asi jsem již našla řešení... O tom příště :-) 

S.

Komentáře

  1. no tak ono je to v istom zmysle pozitivne. Ked niečo skonči, tak sa niečo nové začína :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat