Jak chutná úspěch?

Loni jsem podruhé za svoji rodičovskou měnila "zaměstnavatele" (resp. kancelář, pod záštitou které pracuji). A letos, konečně!, se dostavil pocit, že jsem dobrá (a že to vědí i ostatní :-)

Když jsem ve svém oboru začínala, tak jsem obdivovala ty lidi, o kterých se mezi námi ostatními říkalo "jó, ten... ten je fakt chytrej", "ty jó, ten je fakt dobrej", "to je hlava", atd.

Obdivovala jsem lidi, kterým volali headhuntři a snažili se je přetáhnout jinam. Protože o nich slyšeli, že jsou dobří nebo protože si o ně vyloženě někdo řekl.

Obdivovala jsem lidi, jejichž jméno se někde řeklo a hned ostatní věděli (nebo alespoň část přítomných - samozřejmě mám opět na mysli lidi z oboru), o koho se jedná.

A v 2014 se mi to všechno naplnilo!




V průběhu celého roku mi volali headhunteři. Když jsem, nezávisle na nich, pustila do éteru, že plánuji změnit pracoviště, tak mi chodili nabídky přímo do mailu. Když už jsem nějakou nabídku odmítla, tak mě čekalo alespoň jedno kolo "přemlouvání". Kolegyně mi nedávno říkala, že zmínila mé jméno v okruhu svých vzdálenějších přátel, a někdo z nich věděl, o koho jde (aniž bychom se znali, z doslechu).

Takže takhle chutná úspěch. Chutná jako pocit absolutní svobody. Věděla jsem, že si mohu říct i o něco nadstandardního. Věděla jsem, že i kdyby mi nevyhověli, tak pořád mám na výběr.



Uznávám, že jsem určitě měla v jistých ohledech štěstí. Měla jsem štěstí, že jsem pracovala s těmi lidmi, se kterými jsem pracovala. Které ze mě dostali to nejlepší. Které mě nasměrovali správným směrem. Na druhou stranu je mi naprosto jasné, že bez "tvárného těsta" by to nešlo. Měla jsem štěstí, že jsem stihla něco "dokázat" ještě předtím než se mi narodila dcerka a že zároveň mi rozjetá kariéra nebránila tomu, aby se dcerka vůbec stvořila :-)

Zkrátka, je to skvělý pocit. Ještě mám před sebou dlouhou cestu vzhledem k tomu, co bych ráda dokázala.

Jak si úspěch (pracovní) představujete vy?

S.






Komentáře

  1. to zní vážně skvěle, gratuluju :)! Moc inspirativní. Já se teprve pracovně rozjíždím a ani nevím, v čem se budu specializovat (protože mě toho láká víc a vše najednou dělat nemůžu), ale nemám strach, že bych k úspěchu nedošla :). Myslím, že člověk musí hlavně mít vůli uspět a něco pro to dělat a mít opravdový zájem o svůj obor. Samozřejmě, štěstá/náhody jsou taky důležité, ale já to spíš beru jako osud :))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj, díky moc! :-) Souhlasím, že je důležité mít opravdový zájem o svůj obor. Dokonce to je možná jedna z podmínek :-) S.

      Vymazat
  2. Tak takhle já nikdy nedopadnu, vždycky budu jen takový obyčejný robot-vykonavač :) Člověk se s nadprůměrnými schopnostmi a tvořivostí musí tak trochu narodit. Každopádně přeji hodně úspěchů v životě, ať to dotáhneš co nejdál!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky moc! Já si myslím, že se to může změnit... Například čtení First Classu je hodně inspirativní :-) S.

      Vymazat
  3. Moc gratuluji. Musí to být super pocit a věřím, že zrovna ty si ho zasloužíš ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky moc :-) (se sestrou jsme se ale shodly, že si mě asi pleteš s ní :-) To A. má Instagram, ne já :-) S.

      Vymazat

Okomentovat