Konat dobro... nebo ne?

Osobně rozlišuji dva přístupy k lidem. Lidi, co mají rádi lidi a jen o někteřích si myslí, že jsou špatní. A pak druhá skupina - lidi, co nemají rádi lidi a jen o někteřích si myslí, že jsou dobří (správní / fajn / doplňte cokoliv, co se víc hodí). Tak já patřím do té druhé skupiny - nemám ráda lidi (smutné, ale je to tak). 

A pak přichází trochu schizofrenní situace. Jak nemám ráda lidi, tak na druhou stranu nemám ráda, když se mám dívat na to, jak se děje nějaká nespravedlnost. Manžel je na tom úplně stejně. 

Jako dva blbečkové voláme policajty, když vidíme čerstvě rozbité sklo v autě (a očividně vyrabované auto), když vidíme nějakého zloděje, jak prohrabává očividně ukradené tašky a hází je do odpadkového koše... Pomáháme důchodcům s taškama, maminkám s kočárkama, atd. 

Nedávno manžel v našem domě přistihl zloděje, jak ze společného balkónu pro několik bytů krade kola. Zloděj se vylekal, utekl, manžel zavolal policajty a, když ti zloděje chytili, tak ho šel usvědčit (ponecháme stranou fakt, že se to stalo v 8 večer a manžel od policie přišel až někdy po půlnoci). Nedávno byl kvůli tomu svědčit u soudu. A ačkoliv řekl, že chce být anonymní svědek, tak si to někdo popletl a vyvolal ho jménem i s uvedením adresy. Je zbytečné říkat, že ten zloděj tam měl rodinu a kamarády, co to slyšeli.

Ale to není takový problém. Problém vidím v tom, že ten soused, kterému kola kradli mu ani nepřišel poděkovat. Chápu, třeba pro něj neměla takovou hodnotu, třeba se jich stejně chtěl dávno zbavit... Ale, kur*a, existuje něco jako SLUŠNOST. A to mě mrzí ze všeho nejvíc, že lidi kolikrát ani nejsou schopni poděkovat. 

Tak si říkám, že to "dobro" asi omezíme. Uvidíme, co na to naše svědomí... Asi bude kňučet. 

Jak to máte s konáním dobra vy? 

S.





Komentáře

  1. Tak po tomhle příběhu už bych nesnášela úplně všechny :D Mně by naopak tolik nevadilo, že soused nepřišel poděkovat - prostě srab, bál se (možná právě těch kamarádíčků), nechtěl se do toho víc zaplítat. Ale teda hodně by mi vadilo prozrazení identity u soudu, to už je opravdu jako kocourkov. Ani nechci vědět, jak to se zlodějem dopadlo.

    PS.: Pro dobrotu na žebrotu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ten soused mohl přijít kdykoliv potom... Přece jenom bydlíme v jednom baráku. Mně jde prostě o ten princip :-) O ty identitě radši nemluvit, ale pro příště budeme vše nahlašovat pouze anonymně. S.

      Vymazat
  2. To znám... Tahle doba je hodně divně pokřivená a bohužel mi přijde, že více než kdy jindy platí, že každý dobrý skutek je po zásluze potrestaný. A abych to doplnila - před pár lety jsem milovala lidi a jen někteří byli ti špatní, ale bohužel jsem se za tu dobu dostala k opačnému protipólu a jen opravdu pár výjimek je pro mě fajn.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. O to víc si pak člověk těch výjimek váží :-) Díky za reakci! S.

      Vymazat
  3. Hele je to asi ujeté,ale já patřím taky do druhé skupiny. Nebo spíš takhle nesnáším příživníky, negativisty, egoisty, závistivce, škodiče a celkově pijavice a lidi co nerespektují cizí názor a soukromí. A nesnáším lháře. Takže vlastně je asi málo lidí co mám ráda nebo respektuji. Občas jsem jak dinosaur, mám to stejně jako ty a tvůj muž, prostě nemám ráda nespravedlnost,ale občas je to na dobrotu pro žebrotu!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky moc za reakci! Ode dneška asi říkat manželovi "dinosaur" :-) S.

      Vymazat
  4. To je hrozné, čo sa to v poslednej dobe deje. Ďakovanie je dosť dôležité! Ináč keď sa s niekým v tom momente rozprávam a správa sa slušne, tak väčšinou sa vtedy zaraďujem do tej prvej skupiny, a aj keby to bol ten najhorší človek na svete, tak ho proste vypočujem. Potom sa ale stane to, že tento človek ma za nejakú dobu sklame a už som v skupine 2. :D
    A s tou pomocou ostatným je to asi tak, že čím viac sa snažíme, tak akoby tým menej sa dostávalo nám (aj keď dnešná motivačná literatúra tvrdí práve opak, tak ktovie). Napríklad, keď sme potrebovali minulý rok objednať v triede maturitné oznámenia, podujala som sa, že ich graficky môžem navrhnúť ja... Samozrejme netrvalo mi to pol dňa, ale celý mesiac, tak som bola "sprdnutá" všetkými vrátane triednej učiteľky, aj ohľadom samotného dizajnu, pretože tam nebola gýčová spoločná fotka... aj keď by vlastne mohli byť radi, že to mali zadarmo. :D
    Tráviť čas s ľuďmi je niekedy na zaplakanie. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně po takových případech, jak popisuješ, se člověk pomalu, ale jistě přesouvá do té 2. skupiny :-) Já se už také nehlásím nikam a k ničemu dobrovolně, protože je mi jasné, že to stejně nebude oceněno. Pokud do něčeho jdu, tak je to pouze kvůli vlastnímu přesvědčení :-) S.

      Vymazat

Okomentovat