Citlivým duším nekoukat!

Dříve jsem nebyla citlivá duše. Vůbec. Fakt jsem nechápala, jak někdo může brečet u filmu Seznamte se, Joe Black. (A jako malá jsem brečela pouze u románu Chaloupka strýčka Toma, fakt ničeho jiného...)

A pak jsem byla těhotná. To se něco začalo lámat. Občas nějaká ta slza ukápla, ale komu by ne u filmu Druhá nebo první (s J. Roberts) nebo Pošli to dál.   




Doma mám dvouletou princeznu, takže by se dalo čekat, že hormony už jsou uklidněné a vše je OK. JENŽE...


Pak si pustím toto video a brečím: 



Ono se neděje nic strašného, ale prostě mě dojímá, že svět přece jenom není tak zlý. 

Nebo toto video. Já, blbec, si ho pustím v práci. V tom mi vrazí do kanceláře nadřízený a já tam sedím s červenýma očima, kapesníkem u nosu a bulím. 



Nebo minulou neděli. Taková klidná neděle to byla. Princezna na chatě u prarodičů, my s manželem doma (a ještě ke všemu nám vypadl internet!). Tak si pustíme film v televizi, zrovna dávali Než si pro nás přijde. A co? Po skončení filmu sedím s červenýma očima, kapesníkama u nosu a bulím. 



Tak se omlouvám za takový post, ale varovala jsem vás!

S.

Komentáře