Book hangover, aneb knižní kocovina, aneb recenze na A hory odpověděly

Nedávno jsem narazila na úžasný pojem. Book hangover. Stav, kdy jste zrovna dočetli úžasnou knihu a ne a ne si uvědomit, že už je kolem nás reálný svět (a pořád jste v tom knižním). Určitě to většina z nás zná :-) 

Moje knižní kocovina občas trvá i měsíc. Prostě celý měsíc nedokážu začít novou knihu, zatímco jindy jich přečtu za měsíc deset. 

A dnes bych se ráda podělila o knihu, o které jsem si myslela, že z ní tu kocovinu budu mít, a nakonec NIC. A naopak mi připomněla jinou knihu, ze které jsem kocovinu teda měla. 





Román "A hory odpověděly" od Khaled Hosseini nás zavede do afgánského prostředí. Skládá se z více příběhů, které jsou propojené nenásilnou formou. Všechny je ale spojuje osud sourozenců - chlapce Abdulláh a holčičky Parí. Nebudu zde prozrazovat nic z děje (je to vcelku zajímavé a poučné), ale pouze pocity. 

Začala jsem tento román číst v dubnu. První kapitola byla něco úžasného. Pak přišla druhá a byla... asi nic moc, protože jsem zase pokročila ve čtení až teď nedávno. A po dalších pár stránkách mě to zase chytlo. Tak moc, že jsem četla bez přestání celý den. Než jsem došla do cca předposlední kapitoly. A zájem zas poklesnul... No a konec?! Čekala jsem asi něco malinko jiného. Mám ráda happy-endy, nebo co... Respektivě, ono to nekončí nějak smutně, ale prostě jsem si to představovala jinak. Takže, jak jsem říkala, kocovina se nekonala. A byla jsem pěkně zklamaná. Podle recenzí na internetu se jedná o nadprůměrnou knihu, ale spíše tu slabší od tohoto autora. Schválně si seženu ty předchozí knížky, abych mohla porovnat. 

No a co mi to připomnělo? Kdysi jsem četla "Pouští a pralesem" od Henryka Sienkiewicze. Není to úplně příběh o sourozencích, ale jedná se o příběh dětí, chlapce Staše a holčičky Nely, takže je to podobné. Příběh se odehrává v Africe (takže pro mě též ne úplně blízká kultura, i když děti jsou z Evropy). TO je krásně napsané. Knižní kocovina vás nemine, pokud máte sourozence a dokážete se vžít do jejich pocitů. Pokud máte děti a čtete jim před spaním, tak si myslím, že třeba již v 8-10 letech by to dokázaly vstřebat. Myslím si... :-) 




Co vyvolalo v poslední době knižní kocovinu u vás? 

Hezkou neděli!

S.

Komentáře

  1. Mám to úplně stejně, taky se někdy do knihy nemůžu dostat a pak zas někdy ji mám za měsíc přečtenou

    OdpovědětVymazat

Okomentovat