Je tak těžké pozdravit?

Pracuju s lidmi (někdy si říkám, že bohužel...) a někdy si říkám, že svět už je fakt padlý na hlavu. Přijdou, projdou kolem mě a ani je nenapadne, že by třeba mohli pozdravit.. Pak přijdou a něco chtějí, jako kdyby se nechumelilo, ten pozdrav nikde.. Když pozdravím já, tak buď se odpovědi nedočkám nebo se na mě podívají tak, jako kdybych jim nadávala... 

A není to jen v práci.. Přijdu do obchodu, slušně pozdravím (i když si myslím, že často by mě měla spíš pozdravit ta prodavačka) a odpovědi se zase často nedočkám.. 

Sama třeba ve výtahu nezdravím, ale pokud mě někdo pozdraví, tak zase slušně na pozdrav odpovím.. 


zdroj


Když přijdu do čekárny k doktorovi nebo kamkoliv jinam, tak stejně tak slušně pozdravím a často mi nikdo neodpoví.. Ne, neptám se, kdo je poslední, protože je mi jasné, že já :D

Přitom takové "Dobrý den" nebo jiný pozdrav dokáže úplně změnit situaci :) Když někam přijdu a jsem pozdravena nebo je mi odpovězeno na pozdrav, tak mám lepší náladu :) Vím, že se o mě ví a jsem ráda :) Je to přitom taková banalita, až je to trapný :D 


 zdroj
zdroj

"Dobrý den" s úsměvem je ještě lepší :) 

Někdy se mi stane, že pokud v obchodě pozdravím a nedočkám se odpovědi, tak jen to mě dokáže rozladit a vypadnu dřív, než bych třeba chtěla.. je mi to prostě nepříjemné.. :(

Stejně tak mě dokáže rozladit, že se snažím každý den do práce přijít usměvavá a začít den pozitivně a pak přijde moje kolegyně, která je věčně s něčím po ránu nespokojená a je fakt hodně těžké to pozitivní ráno udržet.. :(


zdroj

Přijde mi, že lidé jsou na sebe čím dál hnusnější a takový milý pozdrav přece nic neudělá, no ne? 

Zdravme, usmívejme se a den dokáže být stokrát lepší než se zdál být na začátku! :)


zdroj

Zdravíte všude? Už jste se setkali s tím, že vám nikdo neodpoví na pozdrav? Jak na to reagujete?

A.

Komentáře

  1. Ja som robila v obchode isty cas takze to dobre poznam. Ludia neodzdravia, nepodakuju, nepoprosia. Vsetko je samozrejmost. Aj preto som dala vypoved lebo ma uz nebavilo sa citit ako ich poskok a znasat ich vrtochy. Ja zdravim aj pouzivam zazracne slovicka ale to vsetko zavisi od vychovy....

    OdpovědětVymazat
  2. Vyrostla jsem na vesnici, kde mě vychovávali tak, abych všechny zdravila, byla k ostatním ohleduplná a uměla slušně poprosit a poděkovat. Pak jsem šla studovat do Prahy a hrozně mě tohle o čem píšeš překvapilo a občas mě to až ubíjí - lidi nezdraví, pojem ohleduplnost snad ani neznají... Nejlepší je se nad to povznést, stejně takové lidi už asi nenapravíme (bohužel:)).

    Janina

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně, já pak když jdu za tím člověkem, co projde kolem mě, tak začnu pozdravem, který si pořádně vychutnám :D

      Vymazat
  3. já občas omylem pozdravím i v MHD, jak jsem zvyklá z příměstských autobusů :D ale jinak zdravím všude a setkavám se s tím, že už to bohužel není pravidlem. pokud je to někde, kde to očekávám a nejsem v dobré náladě, tak se teda i ozvu, protože to je fakt základ!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. V MHD v Praze mě opravdu nikdo nikdy nepozdravil :)) A tam se bojím se i usmát se na někoho, protože někteří to považují za flirt :D
      Máš pravdu, taky se někdy ozvu, protože pozdrav je snad fakt to nejbanálnější, co jde udělat..

      Vymazat
  4. Já zdravím vždy a všude. Když jdu do obchodu, tak si vždy udělám cestu kolem pokladny a zdravím, ale občas mám pocit, že tím spíš otravuji. Některé prodavačky mi ani neodpoví a některé se navíc ještě zatváří, jako kdybych si dovolila moc.
    Také jsem snad pět let k kuse denně zdravila jednu starší babču, se kterou jsem se míjela vždy při cestě na autobus a nikdy mi neodpověděla. Jednou jsem se naštvala, nepozdravila a ona se zamnou rozkřikla, že je slušnost zdravit. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně :)) Oni si lidi pak spíše všimnou, že vlastně ty jseš ta neslušná a rádi ti to připomenou, pokud je nepozdravíš, než když jseš pořád slušná!!!!

      Vymazat

Okomentovat