Spaní s miminem / dítětem v jedné posteli

Je zajímavé, že když čtu články na internetu, tak to vypadá, že vcelku dost rodičů spí v posteli s dětmi (alespoň s těmi nejmenšími). Ale když pak někde řeknu já, že naše princezna spí s námi, tak všichni nechápavě koukají, jak je to možné :-) 



Tak jsem tedy shrnula všechny možné dotazy / názory, co jsem za tu dobu nasbírala a zde jsou mé odpovědi:

1. Nebojíš se, že ji zalehneš? 
Ne, nebojím :-)  Myslím, že většina případů zalehnutí byla z důvodů léků / alkoholu / zdravotního stavu matky, apod. U mě se probudil mateřský instinkt a "budila" jsem se nejen, když jsem se otáčela já, ale třeba i manžel (princezna většinou spala mezi námi). "Budila" v uvozovkách, protože jsem konkrétně v ten moment otevřela oči, zhodnotila, že je vše ok, dítě je v pořádku a spala dál. Vůbec mě to nerušilo. Občas, když si manžel toho alkoholu dal víc, tak jsem používala z jeho strany ochranu ve formě polštáře. Tak nějak to vypadalo:


2. Vyspíš se? 
Určitě víc než matky, co k dětem vstávají :-)  Když jsem kojila, tak to bylo podobné "probuzení", jako to výše zmíněné. Otevřela jsem oči, přitáhla k sobě maličkou a opět usnula. Když už jsem nekojila, tak to bylo ještě lepší :-) 
V současné době by tento dotaz měl směřovat spíše na manžela - jak se teď malá vrtí v noci víc a víc, tak ho vcelku často omylem kopne. I na to se rychle zvykl. 

3. Můžeš někam večer ven? 
A ještě jak :-)   Resp., když malá ví, že jsem doma, tak ji musím uspávat já. To prostě vycítí. Ale jakmile doma nejsem (nebo spí u prarodičů), tak absolutně žádný problém (= usne v posteli s kýmkoliv jiným). 

4. Bude na tobě závislá. 
Je na mně závislá asi tak, jak by dítě na rodiči (na matce) mělo být. 

5. Nebude samostatná (obdoba toho výše uvedeného). 
Mno. Řekli byste o například Indech (co studují všude možně, v práci jsou jedny z nejlepších, jako děti dokážou přežít o dost více než my dospělí, atd.), že jsou nesamostatní? Proboha, vždyť jsou stokrát samostatnější než my! A to nemají ani dětské kočárky, ani postýlky :-)   Jsou pořád u maminky!


Tento víkend jsem to řešila s kamarádkou z Tchaj-wanu - u nich spí děti v postýlce jako úplně malí (třeba první dva měsíce), a pak až od 4-5 let. V mezidobí spí s rodiči. 

6. Nemáte soukromí.
Souhlasím, že to není to samé, když spíte v posteli sami. Jenže, a) nemusí to být v posteli, b) když už dítě usne, tak se jednoduše dá přendat do postýlky aniž by se vzbudilo. A pak se zase vezme zpátky :-) 

Jednu dobu jsme dokonce měli období, kdy jsem princeznu uspávala v její postýlce (ono to šlo mnohem rychleji než když s ní ležím v jedné posteli). Akorát já sama jsem to zrušila, protože (i tím, že chodím do práce) se mi pro princezně stýská (asi víc než jí), takže jsme se dostali do situace, kdy jsem čekala na jednu - dvě ráno (tj. doba, kdy se budila) a já ji konečně mohla vzít k sobě :-) 

Teď jsme přisunuli k naší posteli její postýlku (již bez bočnice) a až usne, tak ji jednoduše "šoupneme" vedle. V noci sama přileze, když se ji chce. 

Tyhle uspávání v jedné posteli, a pak probuzení je něco úžasného. Teď má princezna tulící náladu, takže večer mě pevně-pevně obejme kolem krku těma svýma ručičkami, v noci "něžně" hodí přese mě svojí nožičku... A rána jsou parádní. Ona nerada vstává brzo, takže ji každé ráno budím a přitom vidím, jak otevírá očička, vidím, že první, co vidí ona jsem já, a tak vůbec. Je to naprosto úžasný pocit :-)

Nerada bych, aby někdo vzal tento článek tak, že jsem jedině pro společné spaní. Každému vyhovuje něco jinému a někdo se třeba opravdu nevyspí, nebo něčí dítě to prostě nevyžaduje a chce usínat samo ve své postýlce. Jen si říkám, že by reakce na všechny případy měly být obdobné, protože ani jedna varianta není špatná.

S.

p.s. Zde je naprosto úžasný článek o společném spaní i s obrázky :-) 


Komentáře

  1. Zní to krásně :-) jen mám z článku pocit, že si víc užíváš dotyky od malé než od manžela :-D

    OdpovědětVymazat

Okomentovat